V nakladatelství Spolek Analogon vychází knižní rozhovor česko-běloruského básníka a překladatele Maxe Ščura s čelným představitelem současného českého surrealismu, básníkem a esejistou Františkem Dryjem nazvaný Velký antimasturbátor: Rozhovor Maxe Ščura s Františkem Dryjem o surrealismu a nejen o jeho (ne)smyslu.
Jako přílohu kniha obsahuje několik „básní-pamfletů obnažující některá nehezká místa na těle soudobé české literární kritiky a kunsthistorie.“
Idea rozhovoru o surrealismu vznikala postupně, jako pokračování kavárenských diskusí a sporů, jež jsme s Maxem vedli průběžně někdy od konce první dekády 21. století. Pro mě Max představoval zaujatý a informovaný hlas zvenčí, který sice nepřijímal surrealistickou výlučnost mých postojů a názorů (a ovšem i názorů mých přátel), nicméně jeho poučený zájem a znalosti literárního terénu, včetně například jihoamerických autorů se surrealismem historicky spojovaných, byly pro mě dostatečně motivující, abych se pokoušel formulovat nové odpovědi na – v surrealistické poněkud autochtonní enklávě – zdánlivě dávno zodpovězené otázky.
Mně šlo a jde doposud o ujasnění, ujasňování, nejen nové nahlédnutí, ale i případnou revizi vlastních, dlouhodobě promýšlených konceptů – jaksi i vzhledem k vnějšku či vzhledem k vnější argumentaci, již nemíním a nemohu ignorovat, pokud je založena alespoň v relativně kriticky vstřícném referenčním rámci. Protože polemizovat se školními osnovami mainstreamové literární vědy povětšinou (!) a želbohu – či bohudík – smysl nemá.
Výsledný tvar tedy i takovému subjektivnímu rozvrhu odpovídá: nejde o tradiční knižní či časopisecký rozhovor-dialog, v němž se protistrany dohadují, či tázající zpovídá celebritu atp., nýbrž vlastně o mnohdy až esejistické zevrubné reakce dotazovaného na ucelenější stanoviska a kritické teze tazatelovy.
František Dryje